Bude to o každém z nás
,,Vy všichni jste novináři." Výrok, na který myslím v poslední době víc než obvykle. Patří panu Petru Bohušovi, bývalému šéfredaktorovi zpravodajství a publicistiky v Ostravě a šéfredaktorovi publicistiky České televize v Praze. Celý projev z demonstrace 3.9.2022 přikládám v odkazu níže a rovněž přikládám pár dalších zajímavých odkazů.
https://www.youtube.com/watch?v=2DSxzGVzPpE&t=3424s čas 52:20
Obyčejný bloger asi sotva kdy dosáhne takového dosahu jako mainstreamová média. Určitou výjimkou by snad mohly být Vidlákovy kydy, ale to je asi tak vše. Mainstreamová média mají ohromný vliv. S nástupem internetu to však dostává trhliny. Ten určitý monopol, který měla televize a rozhlas, se začíná narušovat. Vznikají alternativní média, prostor dostávají lidé, které bychom jinak nejspíš nikdy ani nepoznali. Věci najednou dostávají nový rozměr. Co tak pozoruju internetové diskuse, ne každému je to po chuti. Ale s tím, co se kolikrát v těch diskusích objeví, už jsem se jakžtakž srovnal. Každý jsme nějaký. V mnohém mě to inspiruje - kým chci být a také zároveň, kým být nechci.
,,Je těžké pro nás pochopit, že když nám někdo řekne : ,Ty jsi ale debil.', že nás se to netýká. Ta věta se týká jeho. On nám něco říká o svém světě, o svém způsobu uvažování." - Jaroslav Dušek, úryvek z divadelního představení Čtyři dohody
Moc už nevěřím tomu, že před problémy současného světa se půjde v nadsázce řečeno schovat na chatách, chalupách, nebo nějakou jinou formou, napadá mě například nekonečným sledováním televize, sociálních sítí, hraním her na PS, Xbox, PC, častým opíjením, apod. Doba se za uplynulé už bezmála 4 roky změnila a doba před rokem 2020 se už nikdy nevrátí, nevěřím tomu. Jsem přesvědčený o tom, že budeme čelit velkým výzvám. Možná, že ne, možná, že všechno nakonec dopadne úplně jinak. Ale za mě osobně je lepší být připravený.
,,Tady už s myšlenkovou lenivostí nevystačíme." - kratičký úryvek z videa Igora Chauna, kanál na YouTube GoschaTV1, 29.3.2022, čas 7:00, sedmá minuta videa, ale doporučuji jej rozhodně vidět celé
https://www.youtube.com/watch?v=HC6ftO3BWN4&t=472s
Obrazně řečeno - zaparkováním pověstného autobusu na vlastní polovině fotbalového hřiště, betonováním a pouhým odkopáváním míčů zpět na polovinu soupeře ten symbolický zápas opravdu nevyhrajeme. Mnohdy to totiž nestačí ani na remízu. Naopak. My musíme být aktivní a ,,tvořit hru" sami. Co si pod tím například představuju?
Pro začátek bych se nebál alespoň s některými názory vyjít na veřejnost. Sám vedu dva blogy, učím se tvořit videa a sdílím je na všech možných platformách. Popřemýšlel bych nad tím, jestli nevyužít možnosti, které nám doba nabízí a nezkusit se zkrátka nějakým způsobem podílet na dění kolem nás v rámci našich možností. Popřemýšlel bych třeba nad podporou (i finanční) svých oblíbených tvůrců. Nad sdílením, nad diskusemi, nad organizováním setkání lidí s podobným viděním světa, nad návštěvou demonstrace, nad nějakým rozvojem, přečtu si knížku, něco zažiju, tak se s tím svěřím, vyjdu s tím ven, otevřu diskusi. Co na tom, že to třeba bude na začátku kostrbaté a neohrabané? Nějak se začít musí. Co když zrovna na ten obsah svět přímo čeká? Co když si někdo řekne, že přesně tohle je to, co tady celou tu dobu chybělo?
Myslím si, že pasivita není cesta k úspěchu. Na internetu tvoří a píše kde kdo a nebál bych se říct, že v některých případech, co tak člověk různě narazí, to leckdy opravdu zavání až neskutečnou nehorázností. Tohle všechno chtě nechtě nějakým způsobem ovlivňuje veřejné mínění a nálady ve společnosti.
,,Jediná věc je nezbytná pro triumf zla, aby dobří lidé nic nedělali." - Edmund Burke
Bude přicházet kritika, budou přicházet posměchy i urážky. S tím se musí počítat. Ale já jsem momentálně v takovém myšlenkovém rozpoložení, že pokud by to skutečně přicházelo, budu se učit se s tím nějak popasovat, ale rozhodně mě to neodradí nějak rezignovat. Budu hledat jiné cesty, budu se snažit se nějak přizpůsobit. Nemělo by nás to odradit. Věcnou konstruktivní kritiku stojí za to si vyslechnout. A můžou přicházet i pochvaly. A může jich přicházet násobně více než kritiky. Nestojí tohle za úvahu, pokusit se vystoupit ze stínu a zkusit nějakým způsobem promluvit do veřejného dění? Ono kolikrát stačí říct nebo napsat prosté : NE. Nesouhlasím. Přál bych si to takhle. Přál bych si to jinak. Můj názor je takový.
V krajním případě - a tím to nechci přivolávat, to vůbec ne - nám může i kdekdo hrozit soudem, zasílat předžalobní výzvy s omluvami apod. Bylo by dobré se nenechat unášet emocemi a mít precizně promyšleno, co, kdy, kde a jak budeme nebo říkat. Může to být tenký led, takže pozor na to. I přesto si myslím, že bychom se tím neměli nechat odradit a naopak hledat cesty, jak proniknout k veřejnosti. Být připravený i na to, že bude možná nutné svoje kroky obhájit u soudu a naučit se manévrovat v tomhle prostředí. Nenechat se strhnout k útokům a nadávkám, ke zlobě a nenávisti, naopak zkusit být nad věcí. Je toho víc...
Netvrdím, že tohle všechno bude jednoduché. V životě se může stát cokoliv. Ale mám pocit, že pokud budeme ve vyloženě submisivní pozici, že toho ostatní budou akorát zneužívat. A my si rozhodně nemusíme nechat všechno líbit. Ale všechno prosím rozumně, asertivně, neagresivně, pokud možno s nadhledem a nenechat se strhnout do nižších proudů, abych tak řekl.
Myslím si, že aktivně tvořit a o něco se snažit je mnohem lepší, než jen odevzdaně čekat. Pomocné ruce se jistě objeví, věřím tomu. Lepší život je na dosah a stojí za to o něj usilovat. Když loď necháme bez kormidla plout svým vlastním proudem, pak musíme bohužel počítat také s tím, že můžeme doplout někam, kde se nám zrovna nebude moc líbit.
Petr Robejšek - Elity se Vás snaží kontrolovat.
https://www.youtube.com/watch?v=C12yx-o2tX8
blog Vidlákovy kydy :