Jak to je s tím Západem?
Ze stran některých politiků často zaznívá, že my jako ČR patříme na Západ. V podobném duchu hovoří více lidí, ale také například i organizace Prague Pride z.s.
Jenomže on není Západ, jako Západ. Co přesně tento pojem vlastně znamená? A co si pod ním představit? Rád bych Vás v následujících řádcích seznámil s tím, jak bych si onen Západ představoval já a jak se vyvíjel můj vztah k němu až dodnes.
Západní svět pro mě primárně představují státy jako USA, Kanada, Velká Británie, Francie, Německo či Austrálie. Vyrůstal jsem v kultovních devadesátkách, za což jsem nekonečně vděčný, v době, kdy startovaly na českém poli komerční televize, začaly se ve velkém vysílat americké filmy a seriály, ale třeba také i telenovely z jižní Ameriky. Pytel se roztrhnul, výběr se značně rozšířil. Některé filmy značně ovlivnily moji dětskou mysl, některé seriály mě ovlivňují dodnes. Dostal jsem se k filmům jako Rocky, Indiana Jones, k seriálům jako Star Trek, Alf, MacGyver a k mnohým dalším. Dost jsem k Americe vzhlížel a měl jsem ji jako svůj velký idol a sen. Svět, kde nic není nemožné, země neomezených možností, země s důrazem na dodržování zákonů a práva jednotlivců, země, kde žít je splněný sen. Obdivoval jsem počítače, značky jako Microsoft nebo IBM, k Americe jsem se přimknul ještě více po událostech z 11.září 2001. Dodnes si pamatuju, jak jsem poté ve svém volném čase byl přišpendlený u americké CNN na kabelové televizi. Bylo mi tak mezi 9-14 lety. Roky plynuly dále, začal se rozšiřovat internet, YouTube a další platformy, objevovaly se nové informace. Nadšení z devadesátek a z období kolem let 2000 pomalu mizelo. Procitnutí bylo leckdy opravdu drsné. Dnes to už snáším naštěstí lépe...
Dostal jsem se k pár dokumentům i knížkám, pozoroval jsem dění doma i ve světě a říkal jsem si, že se dějí divné věci. Něco prostě nesedělo. Jako by se veřejně říkala jedna věc, ale realita každodenního života byla něco jiného. Tolik všemožných líbivých frází a slibování, aby pak člověk při bližším zkoumání a nahlédnutí za oponu zjistil, že v jádru je to všechno trochu jinak. Něco nesedí ve školství, něco nesedí ve zdravotnictví, něco nesedí v důchodovém systému, něco ve výši mezd. Každou chvíli jsou nějaké demonstrace. Proč? Doba jde dopředu, měli bychom se mít snad všichni jen lépe, nebo ne? Něco nesedí v samotném systému. Takové byly a stále ještě jsou moje pocity. Takže, co se to vlastně děje?
Když se těch podivností nakupilo už moc a zejména dění posledních tří let nabralo na obrátkách a převrátilo mnoho věcí vzhůru nohama, začal jsem si mnohem více pokládat otázku PROČ? a přemýšlet nad smyslem toho všeho a také se ptát Qui bono? Dnes se věc má tak, že jsem dost zásadně přehodnotil, jakým způsobem trávím svůj volný čas a některým věcem už téměř nevěnuju pozornost. Více jsem se ponořil do knih, dokumentů nebo rozhovorů.
No a tím se najednou otevřel trošku jiný svět než ten, který nám nabízí mainstream nebo kinosály. Zjišťuju, že mnohé věci jsou úplně jinak, než jsme si mysleli. Na povrch vyplynulo mnoho nejrůznějších skandálů z nejvyšších sfér. Iluze popadaly. Vycházelo najevo, jak těžké, ne-li kolikrát nemožné je dosáhnout skutečné spravedlnosti. Reklama a marketing byly jedna věc, skutečná srážka se systémem byla věc druhá. Zkoumal jsem (a stále zkoumám) zákulisí světa více a více, dozvídal se velmi pikantní informace. Po nějakém čase mi spoustu věcí začalo dávat smysl, velmi mi pomohlo pátrání na vlastní pěst a dávání si souvislostí dohromady.
Teď tedy k onomu pojmu Západ... Nejprve bych se chtěl pokusit popsat, co bych si pod tím asi tak představoval já... To, jak svět, včetně toho západního funguje ve skutečnosti, je jedna věc. Pro mě západní společnost ve zkratce představuje tyto pojmy : síla, spravedlnost, čestnost, víra, svoboda, úspěch, bohatství, rozvoj, právo, tolerance, sebeurčení. Jsem příznivcem tzv. ,,amerického snu." Věřím na to, že se lidé mohou mít dobře a že je naprosto v pořádku, pokud žijí svoje životy přesně podle svých snů a představ. Mám rád úspěch a radost z jeho dosažení. Chci také dodat, že s tím ruku v ruce musí jít respekt a tolerance k druhým. Plnění svých životních tužeb je úžasné, ale nikdy to nemůže být na úkor vykořisťování, utlačování nebo perzekuování druhých. Svoboda je naprosto zásadní věc, kterou je potřeba chránit. A podle mého názoru svoboda musí jít ruku v ruce s odpovědností. Chceme, abychom na silnicích měli nezodpovědné řidiče, nebo v letadlech nezodpovědné piloty, nebo na operačních sálech nezodpovědné chirurgy? Odjakživa jsem fandil idee nalézt fantastickou partnerku, spolu postavit dům se zahradou a bazénem, mít syna a dceru a žít vysněný život. Připomíná mi to takové ty klasické americké kresby a fotografie ze čtyřicátých, padesátých a šedesátých let dvacátého století. Tohle byl a stále je můj hlavní ideál. Šťastný rodinný život je na prvním místě, děti jsou naše budoucnost, kvalitní vzdělání, věda a pokrok. Žít velkolepé životy. Důraz na národní bezpečnost.
Školy nechť jsou prostředí, kam se učitelé i žáci těší. Ať jsou mladí připravováni na život, ať je čeká zářná budoucnost a zkušení mentoři jim jsou pomocníky a průvodci. Nechť jsou také náležitě probírány otázky etiky a společenské výchovy. Učme leadershipu. Učme respektu k druhým a jak zachraňovat životy a zdraví. Starejme se o kvalitní dopravní infrastrukturu, méně výmolů, více špičkových silnic a železnic. Ne ekofanatismu, ano umírněné a rozumné péči o přírodu a životní prostředí. Namísto často přihlouplých pokrokových ideologií bych se více opíral o seriozní vědu a tvrdá data. Uzdravujme. Hledejme cesty ke štěstí. Nehrajme si na Boha. Mějme pokoru vůči světu, na kterém žijeme.
Takže ještě jednou nějak v kostce, jak bych si já představoval, když se řekne, že patříme na Západ...
Šance na plnění životních snů, včetně bydlení, cestování, podnikání. Dostupné zdravotnictví, které uzdravuje. Ideál by samozřejmě byl, kdyby každý šel svému zdraví naproti, zajímal se o něj a pečoval. Místo indoktrinace a pochybných ideologií - věda a tvrdá data, diskuse, otevřená mysl na akademické půdě. Rodina je základ státu. Rozvoj a pokrok. Řešení etických otázek. Poctivost, právo, spravedlnost. Právo na sebeurčení. Tradiční konzervativní hodnoty. Spolupráce, obchodní dohody. Osobní rozvoj. Mír a trvalá snaha o něj. Bohatství z práce, ne z dotací. Ano střední třídě. Národní bezpečnost. V podobném duchu by se dalo pokračovat dále...
Z dnešního Západu mám bohužel pocit, že spoustu věcí, které jsem uvedl výše, jsou v úpadku. Nekonečný počet pohlaví, nebinarita, nenápadné chození s peškem okolo soukromého vlastnictví, tlak na rušení hotovosti a s tím spojené možnosti total digital control, sociální kredity, covidpasy, čipy, špehování, eutanázie, cenzura a tak dále... Sám za sebe říkám, že od tradičního konzervatismu pozoruju na Západě odklon, USA nevyjímaje. Ten obraz teď získává trošku jiný rozměr díky lidem, které jsem začal sledovat na YouTube. Je to na širokou diskusi, ale zkráceně řeknu, že Západ, na který tolik lidí chce patřit, není ten Západ, na který bych chtěl patřit já a mnozí další lidé. Na Twitteru jsem kdysi zaregistroval poznámku ve smyslu, že skutečně jako ČR patříme na Západ, ale na Západ Margaret Thatcherové a Ronalda Reagana. Jako by tady docházelo na souboj ideí.
Jak často v ČR narazíme na francouzské, německé, italské, belgické nebo rakouské SPZky? Jak často na zvonkách narazíme na francouzská, německá, italská, belgická, rakouská, americká nebo holandská jména a příjmení? Před časem jsem viděl video, kde jeden člověk porovnal jeden a ten samý výrobek koupený v Německu a v Česku. Upozorňoval na zjevné rozdíly a bohužel z toho jasně vyplynulo, že výrobek prodávaný v ČR je méně kvalitnější než ten v Německu. Zrovna tak můžeme debatovat i o mzdách, cenách nebo pracovních příležitostech. Často se opakuje fráze, že patříme na Západ. Je tomu opravdu tak i v realitě, když jdeme po ulici, nebo do obchodu? Líbivé fráze v televizi nebo na internetu jsou jedna věc, ale realita všedních dní může být trošku někde jinde, notabene, pokud se rozhodneme navštívit jiné státy. Na Západě je kupříkladu také čtvrť se jménem Molenbeek. Někdy mám pocit, jako kdyby existovaly přinejmenším dva světy. Ten, kdy jdeme městem, přírodou, po ulici, do práce, školy či zdravotnického zdravotnictví a ten druhý, který je na internetu, v televizi nebo v rádiu. Plno reklamy a líbivých propagačních spotů, říkáte si, jak to vypadá bezva, přijdete do reality a pak se kolikrát nestačíte divit. Nepřipadáte si chvílemi trošku jako v románu 1984 od George Orwella?
Jestliže jsem svědek nějakých spotů v televizi nebo na internetu a odnesu si z nich určitý dojem, ještě to neznamená, že realita bude zrovna tak taková. Nic není tak, jak to vypadá. O sociálních sítích se dá říct to samé. Jestliže vícekrát mám pocit, že jsem naletěl, pak cítím potřebu se z toho oklepat, na chvíli se zastavit a popřemýšlet, od čeho čerpám informace a komu svěřuji svoji důvěru. To mě pak namísto k reklamě může přivést ke knihám a zajímavým podcastům či rozhovorům. Začnu sloupávat načančaný luxusní obal a přejdu do nitra, do jádra věci. A pak se bohužel kolikrát nestačím divit, co všechno je ve skutečnosti pod povrchem. Někdy samozřejmě realita není tak strašná, jak se říká a zaplaťpánbůh za to.
Dnes jsem už pochopil, že ve světě existuje mnoho kultur a ne každý sdílí ono západní vidění světa. Jeden příklad za všechny je nově vznikající skupina BRICS. Už nevidím věci tak jednostranně. Svět není černobílý. Připouštím, že životní styl v jiných státech mi může být nakonec mnohem bližší, než ten, který jsem znal doteď. Víc než na předvolební líbivé spoty a reklamu sázím na realitu. Na historii, tvrdá data a fakta. Spoustu věcí si ověřuju a snažím se jen tak někomu nenaskočit na špek, právě proto, že se mi to už v minulosti párkrát povedlo. Billboardy na mě opravdu žádný zvláštní dojem neudělají.
https://www.darujme.cz/projekt/1206881
https://www.top09.cz/co-delame/medialni-vystupy/adamova-ceska-republika-patri-na-zapad-20719.html
https://echo24.cz/a/iP8yp/patrime-na-zapad-rusko-neni-a-nemuze-byt-vzorem