Jak vystoupit ze systému - můj pohled
Nedávno jsem se díval na Netflixu na dokument David Attenborough: Život na naší planetě. Objevily se tam tyto informace : Rok 1937 - podíl divoké přírody 66%. Rok 1960 - podíl divoké přírody 62%. Rok 2020 - podíl divoké přírody 35%.
///
Cca dva roky restriktivních opatření proti koronaviru. Nátlak na očkování. Zákaz cestování mezi okresy. Ve školách se na nějaký čas přechází na distanční výuku. Zakazuje se vycházení v noci. V Izraeli se vyhlásí natolik přísná karanténa, ve které se prakticky nesmíte vzdálit na 500 metrů od svého bydliště. Brutálně se zdražuje bydlení, pohonné hmoty, potraviny... Je stále složitější dosáhnout na hypotéku, to už vůbec nemluvím o možnostech koupit si vlastní bydlení bez dluhů. Podle jedné analýzy Modré pyramidy, což je česká stavební spořitelna, jsou Češi schopní si z průměrného platu našetřit na svoje vlastní bydlení za 56 let. Takže pokud někdo například dokončí VŠ, začne pracovat až někdy okolo těch 26 let, nemá moc naspořeno, nechce jít do dluhu a chtěl by vlastní bydlení, tak si kladu otázku, jaké má možnosti... Pokud bych měl být cynik, tak je tady možnost, že se vlastního bydlení bez dluhů ani nikdy nedožije... Zdražují potraviny i pohonné hmoty. V roce 2018 v ČR zemřelo na rakovinu (resp. zhoubné novotvary) 27 699 lidí. Na internetu sílí cenzura. Válečné konflikty v Afghánistánu, Iráku, bývalá Jugoslávie, Ukrajina... Pojem Great Reset...
Problémů bylo a je až až, takhle by se dalo pokračovat dál...
Leckdo se při snaze prosadit se v životě sesype. Někteří lidé mají úzkosti, deprese či panické ataky. Mezi další problémy se může zařadit například alkoholismus nebo závislost na drogách.
Leckdo neví jak dál. Mám obavy, že současný systém ve kterém žijeme se začíná vyčerpávat a myslím si, že to začíná vnímat stále více lidí, ta koronavirová krize leccos odhalila.
Takže se naskýtá otázka : Jakým směrem jako lidstvo půjdeme dál? Chceme jít stejným směrem jako doposud? Chceme jít cestou rozdělování společnosti a rozeštvávání proti sobě? Chceme jít cestou postupného drancování přírody, neotesané nenažranosti, pomalého a postupného útočení na model táta - máma - syn - dcera? Chceme jít cestou udavačství či podrazáctví? Nebo se budeme snažit hledat jiné způsoby života? Nebo se budeme snažit hledat šetrnější životní styl? Volba záleží na každém z nás, ale já mám kolem sebe lidi, kteří stejně tak jako já mají problém přijmout spoustu věcí, které existují v současném systému. Jsou lidé, kteří milují svobodu. Jaroslav Dušek v rozhovoru s Tomášem Lukavcem říkal, že současný systém vytváří otroky. Nedokážu si absolutně vůbec představit, že bych se měl jakkoliv zadlužit. Nezapadám do současného systému, mám pocit, že jsem do něj fakticky nezapadal nikdy a nejsem sám. Myslím si, že lidí s podobným způsobem uvažování přibývá.
Snažím se život si uzpůsobit tak, abych byl opravdu šťastný a zdravý, bez zbytečného stresu. V některých věcech jdu dost proti proudu a jsem si jistý, že tím už někoho štvu. Ale já si nemůžu pomoct. Když něčemu opravdu bytostně věřím a cítím to tak, jdu si za tím. Nemůžu žít způsobem, který se mnou vnitřně nerezonuje. Nemůžu žít způsobem, se kterým vnitřně nesouhlasím. Jsou prostě věci, před kterými lidově řečeno nedokážu ohnout hřbet. Nejsem a nemůžu být otrok.
Nedávno jsem své kamarády varoval před tím, že se mi vůbec nelíbí, do jaké doby se posouváme. Narážím zejména na zákony, právo a jeho vymahatelnost, ale také na chování vládních garnitur po celém světě. Dostal jsem otázku, jestli mám nějaké nápady jak z toho všeho ven a mně došlo, že na tohle se nedá odpovědět jednoduše. Ten problém je příliš rozsáhlý a komplikovaný. Co na to říci...
Určité tipy bych však měl. Ale jsou to jen moje názory, moje tipy a doporučení. Já nemám v ruce nějaký univerzální postup nebo návod. Neznám ho. Sám jsem na cestě a sbírám informace.
Všechno je jinak.
V hodně věcech jsem žil v deziluzích. V hodně věcech jsem se mýlil. To poznání mě lidově řečeno ,,nakoplo" k tomu hledat, jak věci vlastně doopravdy jsou, protože já chci znát fakta a podle nich přizpůsobovat svá rozhodnutí, tak, abych měl život podle svých představ a zároveň tím nějak neomezoval životy druhých.
Rád bych zde tedy v několika bodech rozebral svoje nápady, tipy či doporučení, jak se alespoň pokusit nějakým způsobem změnit či jít proti proudu a nenechat se totálně systémem semlít, protože na absolutní vystoupení z něj bychom asi potřebovali žít na úplně jiné planetě, opuštěném ostrově anebo by se muselo stát něco, co by osvítilo každého člověka (nebo alespoň většinu) na naší planetě naráz. Zázraky se dějí.
1. Zastavit se, zpomalit a začít si hlídat svůj čas.
Život a zdraví jsou pro mě a pro celou řadu z nás tou naprosto nejcennější komoditou na světě. Kam se hrabou investice do zlata, stříbra nebo majetků. Kam se vůbec hrabou hmotné statky nebo peníze. Co tohle všechno je v porovnání s lidskými životy... To, jakým způsobem trávíme náš čas, považuju za zásadní, nikdo z nás nemládne, někdo se může dožít více než 100 let, ale někteří bohužel mohou tragicky zahynout ve velmi mladém věku. Znal jsem takové lidi. Čím dříve pochopíme skutečnou hodnotu času a že ho nemáme neomezeně dlouho, tím lépe. Tím, že víme o konečnosti života, máme možnost popřemýšlet nad tím, jakým způsobem chceme naše životy prožít, můžeme popřemýšlet nad tím, pod co všechno se chceme podepsat a pod co nikoli, můžeme popřemýšlet nad tím, co po našem životě zůstane, jaký odkaz, zda-li po nás zůstanou děti nebo nikoli. Smutným faktem je to, že lidé obrovské času promrhají, já sám jsem přinejmenším byl jeden z nich. Dnes s odstupem času bych si za mnoho věcí z minulosti nafackoval, kdybych tenkrát věděl to, co vím dnes... ale to jsou ty věčná kdyby... Člověk se snadno zamotá jako křeček, který běží pořád dokola v tom malém kolotoči. Někdo by to mohl i označit jako tzv. krysí závod. Práce, hypotéka, rodina, dovolené, jednou se do toho přimotá lékař, pak třeba nějaké opravy domu, nějaký televizní program atd. Volný čas najednou mizí... Leckdy bohužel k nějakému zpomalení či zastavení dojde až na základě nějakého zdravotního problému, který nám dá celkem důrazně najevo, že cesta, po které jdeme, nebude asi ta nejlepší. Proto doporučuji hledat časová okénka, kdy člověk může být sám. Mně osobně pomáhá být úplně sám v lese nebo na horách, bez sluchátek, hudby nebo brouzdání na sociálních sítích na mobilu. Jen les. Jen hory. Jen rybník. V takových momentech je daleko více slyšet intuice a vnitřní hlas. Pomoct může i sport. Nepřijímat žádné nové informace, jen být... Popřemýšlet a zvážit, jestli některé věci nepřehodnotit, být k sobě naprosto upřímný. Stojí stále ještě za to to, co právě teď dělám? Není čas na nějaké změny? Ne nadarmo se říká, že změna je život.
2. Chránit si zdraví a pečovat o něj nejlépe, jak jen dovedeme
Je to už více než půl rok, kdy jsem naplno začal s otužováním. Až na výjimky se sprchuju v ledové vodě, v zimě se na cca 10 minut ponořím do rybníka, tohle všechno je nepříjemné jen zpočátku, mohu Vás ujistit, že po koupeli či ponoření v ledovém rybníku jsou pocity doslova a do písmene božské. Nesmí se to samozřejmě přehnat, ale tělo obvykle samo řekne, kdy je to akorát. Samozřejmě jsem zaregistroval poznámky, že jsem blázen, někteří mi říkali, že oni by to nedali, leckdo vtipkoval, že aspoň ušetřím doma za plyn atd. Ale já musím zaklepat, že jsem s nějakým nachlazením, chřipkou apod. nemarodil ani nepamatuju. Když to jde, navštěvuju saunu nebo páru. Kromě toho se snažím dostatečně dlouho a kvalitně spát na opravdu kvalitní matraci, trávit čas v lese a přírodě, dopovat se vitamíny a sportovat. Vyhýbám se cigaretám, přehnanému pití alkoholu, tloustnutí, nepodporuju příliš fastfood, dávám pozor na kvalitu potravin, které kupuju, také dávám pozor na to, odkud ty potraviny jsou, přiznám se, že je mi bližší, když jsou vyrobené v ČR než v zahraničí, výrazně omezuju slazené nápoje atd. O stravu se zajímám a snažím se si vybírat. Na kvalitě mi záleží. Nesmím tu opomenout ani duševní hygienu, protože je pro mě důležité, aby se čas od času odreagovala i moje mysl. K tomu mi pomáhá hlavně sport nebo pobyt v přírodě, posezení se skvělými lidmi u dobrého jídla a pití, ale také zahrát si na chvíli PC hru nebo se podívat na oblíbený seriál. Zdraví je to nejcennější, co máme a myslím si, že bychom podle toho k tomu tak měli přistupovat, zajímat se o něj, chránit jej a přemýšlet, jak si jej držet ideálně až do smrti. Ať je naše současné zdravotní rozpoložení jakékoliv, myslím si, že vždycky stojí za to bojovat a o zdraví usilovat.
3. Být opatrný, čím ,,krmíme" svoji mysl
Je rozdíl pracovat doma na PC a k tomu si pouštět videa a zvuky lesa, řeky, louky, sněhu či deště, než pracovat na PC a mít k tomu puštěné televizní zpravodajství nebo hororové filmy. Teď tu musím nakousnout téma televize a mainstreamu vůbec. Moc těchto věcí je naprosto ohromná a s technologiemi, jako je chytrý telefon a neomezená data, je ještě ohromnější. Informace se jenom valí. Bulvár, televize, YouTube, Instagram, TikTok, senzace, skandály, dramata... není žádným tajemstvím, že jestli mezi lidmi něco opravdu frčí, tak je to zábavná tvorba. Humor. Vtípky. Nic proti tomu, lidé se potřebují smát. Drobný problém vidím v tom, když se konzumace zábavného obsahu poněkud zvrhne a člověk tím začíná trávit neúměrné množství času. Čím jsem starší, tím více tento obsah opouštím a naopak, do mého života začínají přicházet věci, které by mě před patnácti lety moc nebavily, tzn. rozhovory, přednášky, podcasty apod., dnes už pro mě opravdu nemá naprosto žádnou hodnotu, když v PC hře vyhraju fotbalový titul, čím více pozoruju dění současného světa a čím více pozoruju, kolik věcí je ve skutečnosti jinak, tím více se v některých věcech cítím podvedený. Začal jsem se zajímat a ptát. Proč... Proč je tohle či ono tak a ne jinak a najednou... střípek ke střípku začal zapadat... Na mysl mi teď vytanul film Matrix a hláška o tom, kam hluboko až králičí nora vede... Mainstream to na nás chrlí... Zprávy, sportovní přenosy, filmy, nekonečné seriály plus do toho různí youtubeři apod. U nich musím nicméně s velkým potěšením konstatovat, že ne všichni se zaměřují na zábavičky a řekl bych trošku lacinou tvorbu plus propagace výrobků a já nevím co všechno ještě. Jsou tvůrci, jejichž obsah je mimořádně zajímavý a přínosný a toho si nesmírně moc vážím. Těm stojí za to dát svůj čas. Takže já osobně si velmi vybírám, protože čas je drahý. Pokud mám pocit, že to video, rozhovor, stream či televizní program mi nic užitečného nepřináší, jdu bez milosti od toho. Úzce to souvisí s duševní hygienou, o které jsem psal v minulém bodu.
4. Nepřepínat a nebloudit
Odpočinek je velmi důležitý. Když cítím, že se přepínám, hledám možnosti, jak vypnout a nezatěžovat se starostmi. Pomáhá mi, když třeba zajdu na sport nebo do sauny a také kvalitní spánek. Ale zároveň nechci, aby mě odpočinek nějak svedl k lenosti. Tenký led pro mě. Kolem nás je hodně faktorů, které svádějí naši pozornost, viz. například zapnutá televize nebo když se zaseknu u nějakého rozhovoru na YouTube. Velmi mi pomáhá, když mám někde napsané, jaké konkrétní věci musím udělat nebo vyřídit. Občas se mi stane, že bezmyšlenkovitě procházím internet, televizi, nebo sociální sítě. Nemám jasný záměr, co bych rád viděl nebo si přečetl, nebo si zahrál za hru na PC. A čas mi uteče. Takže se snažím to dělat méně a každý den si ujasňovat svoje záměry. Je hodně potenciálních lupičů času, ale s jasnými cíli a záměry pro daný den, týden, měsíc či rok mají zásadně méně šancí. Mívám zlozvyk hned po ránu ještě v posteli spouštět mobilní telefon a procházet sociální sítě. To se snažím nahrazovat tím, že po probuzení jdu hned do koupelny, kde dávám 10-15 minutovou ledovou sprchu. Správný začátek dne je pro mě naprosto klíčový.
5. Pěstovat a pečovat o SVOBODU
Možnost svobodného rozhodování a volby je něco, na čem mi nesmírně záleží. Nevím, jestli to má nějakou souvislost s tím, že jsem se narodil 3 roky po roce 1989 a vyrůstal v devadesátých letech, ale jsem velmi háklivý prakticky na jakýkoliv závan diktátu, represí, nebo nějaké podobné způsoby omezování. Ten pocit, že si mohu dovolit něco, co bych právě rád a že nejsem nějak limitovaný je pro mě důležitý. Už dříve jsem v tomto článku psal, že nemůžu žít jako otrok a cítím potřebu to zde znovu zopakovat. V současném systému, ve kterém žijeme, jsou alfou a omegou peníze. Za ty nakupujeme vše potřebné. Velkým problémem současnosti jsou dluhy i závislosti. To jsou věci, které svobodu zásadně omezují. Oddlužení a zbavení se závislostí například na alkoholu nebo drogách jsou pro mě osobně důležitým začátkem k životní změně. Mám obavy, že finanční gramotnost je něco, co obecně ve světě v širokém povědomí lidí chybí. Nelze ve všem spoléhat na školu, jsou informace, které si musíme hledat sami a sami se učit. Pokud bych měl parafrázovat bývalého ministerského předsedu ČR : Zdroje jsou. ☺ A neplatí to jenom o financích. Dalším faktorem, který rozšiřuje možnosti je znalost cizích jazyků. Sám bych je chtěl umět lépe, abych se v zahraničí dokázal dorozumět. Pokud má člověk volný čas, ochotu, peníze a znalost jazyků, v podstatě mu nic nebrání vycestovat do jiné destinace a poznat jak funguje svět jinde. Samozřejmě jsou příběhy lidí, kteří cestují i s minimem peněz nebo znalostí jazyků a také to jde, ne nadarmo se říká, že velká část limitů je zejména v naší hlavě. S tím bych plynule přešel ke čtení knih a sledování TV dokumentů či zajímavých rozhovorů na YouTube nebo poslouchání podcastů. Cokoliv, co rozšiřuje obzory, se počítá. Další věci, které člověku můžou vylepšit život jsou kurzy, přednášky, rekvalifikace apod., které zvyšují možnosti co se výběru povolání týče. Já vůbec věřím na osobní rozvoj a pokládám za důležité, aby člověk neustrnul na jednom místě.
6. Oblíbené zdroje, ze kterých nesmírně rád čerpám a které mi pomáhají aneb Vrána k vráně sedá
V tomto bodě budu konkrétnější. Podělím se o své zdroje, které mě úspěšně provázejí v posledních letech a pokud budou moct pozitivně inspirovat další lidi, jedině dobře. Díky nim neklesám na mysli. Díky nim se nevzdávám a věřím, že nic není ztraceno. Díky nim věřím tomu, co ve filmu Tajemná záře nad Pacifikem říká Martin Sheen :
,,Vždycky existuje i jiná alternativa."
Některá jména pro Vás možná budou šokující, ale nic nenadělám. Nebudu nic lakovat. I taková jsou součástí mého života.
6.1. YouTube kanál, blog a spolek GoschaTV1 (Igor Chaun a další)
Pokud bych měl jmenovat pouze jeden jediný zdroj, který dovede pomoct i ve velmi těžkých dobách, pak je to Goscha. Nezdolná síla, víra, optimismus a radost ze života. Igor Chaun popisuje svůj osobní příběh, zážitky z amazonských pralesů, dělá besedy s lidmi, nabízí svůj pohled na aktuální dění, svoje názory, točí rozhovory s celou škálou zajímavých lidí, zajímá se o věci do hloubky, o duchovní svět, vesmír a je (alespoň já jsem o tom přesvědčen) pravý obránce svobody a demokrat. Jeho tvorbu na YouTube jsem se železnou pravidelností začal sledovat v době začínající pandemie, právě v době, kdy se zásadně narušily světové poměry. Stal jsem se odběratelem i členem. Podepsal petici, když mu jeho YouTube kanál zablokovali a vymazali snad více než 1500 videí a tisíce hodin práce. Stal se zázrak a společně s ostatními jsme dosáhli obnovení a já se o to více začal zajímat i o dřívější tvorbu Gošy. Tam jsem správně. Tahle parta má lví podíl na mém zjištění, kolik toho všeho může být jinak, než jak to na první pohled vypadá. Více než 100 000 odběratelů hovoří samo za sebe. Silný maják na rozbouřeném moři. Doporučuji každému s otevřenou myslí a motivací hledat pravdu.
6.2. Rádio Universum (Rádio Svobodné Universum)
Troufnul bych si říct : platforma, na které zaznívají názory, které mainstream jen tak nezveřejní. Úžasná Martina Kociánová a parta, která vytváří zázemí zpovídají širokou škálu hostů, kde probírají aktuální dění, politiku, ekonomiku, zdraví... Je toho hodně... Původně bylo Svobodné Universum součástí Českého rozhlasu, pak k čemusi došlo a od té doby se moje oblíbené medium musí protloukat samo, nezávisle. A dělají to dobře. Hosty stojí za to si poslechnout. Sama Martina Kociánová doporučuje spíš webovou stránku než YouTube, bohužel to vypadá, že cenzorské prsty slídí všude...
6.3. YouTube kanál Petr Bureš TV (sdružení Kudy z krize, PhDr. Josef Skála, CSc.)
Tohle je přesně jeden z těch případů, kdy ,,náhodou" natrefíte na živý live stream na YouTube, obsah Vás osloví a už se neodtrhnete. Sami tvůrci říkají, že ta videa a streamy dělají takříkajíc ,,na koleni", ale mně to absolutně vůbec nevadí. Téměř na každém videu je vidět, že si váží opravdu každého jednotlivého diváka, odběratele i člena, alespoň já z toho takový pocit mám a velmi to oceňuji. Zajímavá témata i hosté, rovněž informace a střípky, které se v klasickém mainstreamu jen tak člověk nedozví, politika, současnost, ekonomika, historie, dotazy diváků, odkazy na knihy... Zajímavé pohledy a porovnávání doby před a po roce 1989, zajímavosti z historie Ruska, Československa, protektorátu, z období 2. světové války... Možná se mi chce napsat... Informace z ,,druhé strany" ... Je férové, abych zde doplnil, že jak Petr Bureš jak Dr. Skála jsou členové Komunistické strany Čech a Moravy. Nemohu se označit za komunistu, necítím se jím být a přesto si myslím, že na ledacos máme podobné názory a pohledy. Jinak bych se asi nezdržoval. Zaznívají zde určitě názory pro někoho zcela nepřijatelné, například na historii, ale já se snažím mít otevřenou mysl a vyslechnout si i jiný pohled. Entusiasmus obou pánů a zajímaví hosté za to stojí. Obzvlášť doporučuji díly s velmi erudovaným prof. Peterem Staňkem.
6.4. Web a YouTube kanál XTV a Xaverlive
Na těchto platformách kvituji to, že dávají prostor lidem, který mainstream řekněme zrovna neupřednostňuje, například Lubomír Volný a jeho širší vysvětlení kauzy ,,flákanec" nebo rozhovory s MUDr. Davidem Rathem či Jiřím Kajínkem. Vynikajicí parta moderátorů v čele s Xaverem Veselým vede rozhovory v poklidném a přátelském duchu, kde hosté mají možnost obsáhleji seznámit veřejnost se svými názory.
6.5. Martin Dzuris (YouTube, web, Rumble, Odysee)
Čechoslovák, který v lednu 1989 emigroval do USA, křesťan, podporovatel Donalda Trumpa, podle mého názoru velmi moudrý a sečtělý člověk, který nahlíží pod pokličku politiky, voleb, událostí ve světě (hlavně v USA), komentuje, co se všechno děje okolo jisté nemoci od března 2020 a přináší spoustu zajímavých informací.
6.6. ing. Pavol Lupták
Fantastické videocasty a přednášky na téma Historie penězí. Velmi vzdělaný muž s mně blízkým smyslem pro humor. Další z těch, který odhaluje zákulisí světa. www.marketing21.sk
6.7. Petr Robejšek
6.8. Jaroslav Dušek, Barbora Englischová, MUDr. Jan Hnízdil, Tomáš Lukavec, Sandra Pogodová, Michaela Matějíčková
Všechny rozhovory, YouTube kanály, knihy, besedy, všechno považuji za velmi poučné a přínosné.
6.9. kniha Jak přelstít ďábla od Napoleona Hilla a Sharon Leichterové
6.10. YouTube kanály Příznaky transformace a Skutečný život
6.11. Marek Chlíbek - Dago
Zajímavé informace o přežití v přírodě a v postapo světě.
6.12. Adam Raw - Raw workout (Seberevolta TV)
6.13. všechny knihy od Ivo Tomana
6.14. film Pokojný bojovník a Tajemství
6.15. RNDr. Ján Baránek, Rada národní obnovy, Jiří Havel, Petr Hájek - Protiproud TV, Paralelně.cz
6.16. Instagramové účty :
hanajadavan, sarkamejstrikova.mentor, tvojekoucka, nk.coaching
6.17. Modrý jelen
Vynikající rozbory mého oblíbeného novináře pana Petra Bohuše. Kdysi v ČT pracoval na pořadu Klekánice a pak jsem ho znovu objevil až po cca 20 letech. Rozebírá reportáže mainstreamových médií a dělá rozhovory se zajímavými lidmi. Velmi doporučuji.
7. Pečlivě zvažovat, jaké informace o sobě budu sdílet a být pojištěný
Celý život si budu pamatovat slova mého bývalého kolegy a bývalého profesionálního vojáka v jedné osobě, který mi kdysi říkal, že jestli se člověk může pojistit, tak ať se pojistí. V životě se může stát prakticky cokoli a kdo je připraven, není překvapen. Zneužít se dá cokoli i věci z minulosti.
8. Preferovat osobní kontakt a nestat se otrokem internetu
Kombinace chytrého telefonu a neomezených dat, umožňující být prakticky nonstop na internetu, sociálních sítích nebo Netflixu může být nebezpečná. Příliš mnoho času máme chytrý telefon v ruce a cosi na něm ťukáme, sám nejsem výjimkou. Ono to není nic překvapivého když vezmeme v potaz, co všechno už přes chytrý mobilní telefon je možné, ať už jsou to například nákupy, nebo spravování financí v internetovém bankovnictví. Ale všeho moc škodí. Komunikace mezi lidmi se přesouvá do virtuálního prostoru. Pravda je ta, že kupříkladu vztah na dálku mezi partnery, kteří jsou od sebe vzdáleni 250 km, by asi těžko bez moderních technologií přežil nějakou delší dobu, i když zázraky se dějí. Problém vidím v tom, pokud se tím necháme uspokojit a bude nám ten kontakt přes virtuální svět stačit. Je rozdíl s člověkem chatovat přes nějaké aplikace či sociální sítě a hovořit s ním tváří v tvář. Face to face je lepší než interface, jak řekl Petr Robejšek. Lockdowny a izolace samozřejmě stimulují člověka k tomu, aby s ostatními lidmi byl alespoň v nějakém kontaktu, když už to v osobním není možné a tak je cesta k virtuálnímu světu snadnější, ale myslím si, že bychom do toho neměli zabřednout. Byly momenty, kdy mně osobně se to bohužel dařilo a jsem nesmírně rád, že z nejhoršího jsem venku, byť moc dobře vím, že je stále co zlepšovat. Kontakt přes internet je lepší než žádný, ale pokud je možnost se vidět osobně a povídat si spolu doma, v restauraci, přírodě nebo na kterémkoliv jiném příhodném místě, snažím se toho využívat. Tohle žádný internet ani virtuální realita nenahradí.
Článek průběžně upravuji a doplňuji o další body.
https://www.uzis.cz/index.php?pg=aktuality&aid=8466