Mistři 2024
Tak to čeští hokejisté zase po letech dokázali a získali titul mistrů světa. 14 let jsme čekali, ale letos se podařilo. Velká gratulace ode mě, obdiv, respekt. Velká hrdost i radost. Jsme hokejový národ. Lidé plnili hospody, oba dva stadiony v Praze i Ostravě, sledovali TV, mobilní telefony, tablety či notebooky, navštěvovali fanzóny, při finále zaplňovali náměstí některých měst. A dočkali se. Na domácím mistrovství jsme naposledy uspěli v roce 1985. Teď po téměř 40 letech opět. Další důkaz toho, že úspěch je možný. Většinu zápasů jsem viděl a zejména ve finále bylo od začátku vidět, že tenhle tým opravdu moc chce a dělá pro to maximum. Aktivní nasazení, obětavost, pracovitost, šikovnost. Všechno se sešlo. Ale velké uznání patří také pořadatelům. Znovu se posunul návštěvnický rekord a je vidět, že mistrovství světa v hokeji v ČR je divácky atraktivní. Lidé chodí. Senzace. Očividně se tady něco dělá dobře.
Mám takový pocit, že ten titul pro ČR přišel v pravý čas. Posledních několik let mám (nejenom) v naší zemi pocit, že atmosféra ve společnosti houstne, zejména kvůli politice. Během sledování domácího hokejového mistrovství jsem měl pocit, že se přece jenom cosi změnilo. Oddaní fanoušci navlékli dresy, čepice nebo šály s národními symboly a hrdě podporovali svůj tým. Samozřejmě, že tomu tak je každé mistroství světa v hokeji, nebo při zimní olympiádě, ale letos to bylo trošku jiné. Hrálo se doma, což zážitky víc umocnilo. Panovala skvělá atmosféra. Chtěl bych zde vypíchnout výroky, které mě při sledování MS zaujaly :
,,Vítězové dnes nosí státní znak ČR a udělali téhle zemi obrovskou radost i službu, protože na 3 týdny dokázali spojit rozhádaný národ tak jako žádná jiná činnost, žádný jiný fenomén." - Robert Záruba, ČT Sport, finále ČR - Švýcarsko, po zápase
,,(hokej) je jeden z fenoménů, který český národ spojuje a nikoliv rozděluje." - R. Záruba, ČT Sport studio, druhá přestávka ČR - Švédsko, semifinále
,,Je to skvělý pozorovat, lidi, kteří se neznají, když fandí spolu, objímají se ... měli bychom si to přenést i do toho života po mistrovství... jsme skvělý národ, měli bysme si dát velký kredit za to, jak skvěle jsme tenhle šampionát uspořádali a jak skvělý jsme fanoušci." - Pavel Francouz, ČR - Švédsko, druhá přestávka, ČT Sport studio, semifinále
Jsem nesmírně šťastný, že něco takového v České televizi (a vůbec v televizi obecně) zaznělo, notabene v situaci, kdy sledovanost byla skutečně enormní. Bylo to potřeba slyšet jako sůl. I přesto, že je doba turbulentní a během posledních let se událo ledacos, existuje ostrůvek, na kterém je alespoň na chvíli všechno jinak. Centrum pozornosti se ubírá jinam. Světové události jdou (alespoň u nás) na chvíli do pozadí. Mainstreamové titulky plní český hokej a ne tragédie. A tím, že se vyhrává, se více šíří ta pozitivní aura, která má potenciál k sobě přitáhnout další lidi. Téměř všichni o tom mluví. Úspěch přitahuje pozornost. Kolik lidí v ČR nepřeje hokejovému nároďáku úspěch? Kdo si s chutí nedá na oslavu vítězné pivko? Závažná témata mohou alespoň dočasně ustoupit a v hospodě se místo toho může probírat skvělý výkon brankáře, proměněný nájezd, bodycheck atd. Lidé k sobě mohou mít najednou zase blíž. Je tady společný cíl a tažení za jeden provaz : uspět na mezinárodní scéně mezi silnou konkurencí.
Víte, tohle je podle mě obrovský dar našeho národního týmu, který ostatní nemají, nebo alespoň ne v takové míře jako my. Ta schopnost se sjednotit. I když ti hokejisté hrají v různých soutěžích a často proti sobě, mám pocit, že jakmile se oblékne národní dres, jde všechno stranou. Najednou je tady jeden z vrcholů sezony. Stranou jde klubová rivalita. Teď se hraje za český znak. Tvoří se specifická parta s obrovským fanclubem za zády. Který jiný národní tým napadne chytnout se při samostatných nájezdech společně na střídačce kolem ramen? To je přece nádherná ukázka pospolitosti. A ne jenom ona.
Jsme schopni bojovat jeden za druhého, zejména, pokud jde o boj proti hokejovým velmocem. A na ledě je to často opravdu výrazně vidět a pomáhá to vyhrávat. To není náhoda, kolik medailí jsme už dokázali z mistrovství světa nebo zimní olympiády přivést. Tady prostě něco skvěle funguje. I přestože posilám z NHL skončí sezona předčasně a jsou zklamaní z proher se svými kluby, drtivá většina nakonec kvůli národnímu týmu přijede. Reprezentace je prostě pro ty hráče něco, co jim stojí za to přijet a teď spolu zažili něco fantastického - titul na domácím mistrovství. Kolika hráčům se tohle v jejich kariérách povede?
Ano, hokej je fenomén a v ČR ještě o velký stupínek víc. Jsem vděčný za to, že ho máme. Jestliže jsme schopni spolu táhnout za jeden provaz a opakovaně uspořádat divácky atraktivní MS v hokeji... Jestliže jsme schopni se sjednotit za národním týmem, nechat stranou rivalitu a dosahovat týmově úspěchů... Tak proč by to nemohlo jít i v jiných odvětvích?
V aplikaci ČT sport byly rozhovory, které byly spíš skeptické ohledně sjednocení po hokeji, že opadne atd. Jenže Napoleon Hill řekl, že praktičtí snílci se nevzdávají. Takže pro mě je to spíš motivace hledat cesty, jak toho naopak dosahovat. A jsem nesmírně rád, že očividně nejsem jediný, kdo má podobný názor.