Proč (ne)půjdu k volbám
V období kolem voleb v ČR houstne společenská atmosféra. Nejnáročnější je to především před volbami do Poslanecké sněmovny a před volbou prezidenta. Jako důkaz mohou posloužit například internetové diskuse nebo komentáře na sociálních sítích. Napětí bývá i po zveřejnění výsledků. Není na světě politický systém ten, jenž by se zavděčil všem. Lidé mají různé názory na řízení věcí veřejných. Chápu, že k volbám mnoho lidí z nejrůznějších důvodů nechodí. Leckdo už má pocit zmaru, někteří jsou zklamaní ze způsobů vládnutí nebo z nejrůznějších afér. Letos poprvé od roku 2010 jsem i já začal vážně přemýšlet o tom, že k volbám nepůjdu.
Pokud je mi dobře známo, moji dva velcí oblíbenci - Jaroslav Dušek a MUDr. Jan Hnízdil - k volbám v současnosti nechodí. Líbí se mi jejich komentáře k tomu. Oslovilo mě to víc, než jsem čekal. Nelze se však divit. Mám pocit, že se určité věci z historie (zejména té nedávné) opakují. Pozoruju chování politiků před volbami a po nich, potom, když se sestaví vláda. Čtu často noviny. A teď do toho přičtěte, že jsem člověk zvídavý a že se minimálně v některých tématech rád dívám za oponu. V této souvislosti chci připomenout velmi zajímavý film Truman Show, který jsem nedávno viděl. Mám pocit, jako kdybych se na současný systém díval z vrchu, jako kdybych na chvíli vyskočil a naskytl se mi jiný pohled. Některé situace jsou pro mě nedůstojné až groteskní. Dávám si do souvislosti vliv peněz, korporací, reklamy a médií na naši mysl a přemýšlím o tom, jakou povahu mají lidé na nejvyšších postech, jakpak asi uvažují. A čím víc o tomhle všem přemýšlím, tím víc si kladu otázku, kdo a co všechno žije z naší pozornosti. Bavilo by někoho hrát divadlo bez diváků? Co když to, čemu věnujeme svoji pozornost, je důležitější, než si myslíme? Co vlastně víme o lidech, kterým dáváme svůj hlas? Na základě jakých kritérií volíme a co všechno tím doopravdy ovlivňujeme?
Politiku sleduji od dětství. S otcem jsme často debatovali při sledování televize až do večerních hodin. Dodnes mám v živé paměti střípky z přímého přenosu volby prezidenta z roku 2008, to ještě tenkrát volil Parlament. Někdy mám pocit, že se toho zas tolik nezměnilo. Televize, rozbory ve studiu, komentáře, vysílání... Dnes k tomu ještě přibyli influenceři a sociální sítě. Cítím vyčerpání. Už nevěřím tomu, že samotné volby něco spasí. Kolik politiků a stran se už vyměnilo, kolik nových uskupení bylo založeno a důvěřovalo se jim a kde je jim dneska konec. Vzpomene si někdo dneska na Občanskou demokratickou alianci, Unii svobody nebo Věci veřejné? Touha po moci je svůdná a ne každý to ustojí. Nevím, jestli chci svojí účastí podporovat systém, který na mě v současnosti působí spíš tragikomicky. Mám spíš představu, že bychom si zasloužili vybudovat něco lepšího. Něco, kde nebude vítězit ponižování, zotročování, drancování nebo vykořisťování, ale spíš konstruktivní spolupráce. Nevěřím tomu, že výměna politických stran v letošních volbách něco zásadního změní.
Přemýšlím nad alternativami. Přemýšlím nad tvořením reality. Přemýšlím o tom, že některé věci jsou jinak, než jsme si mysleli. Jakmile člověk nahlédne za oponu, už se těžko může na svět dívat jinak. Ne každá kultura na tomto světě žije způsoby jako my. Nechci se spoléhat na nějakého rádoby zázračného spasitele, který se o všechno postará. Jedna knížka, kterou jsem si kdysi půjčil v knihovně se jmenuje - Vezměte svůj osud do vlastních rukou, než to za vás udělají jiní. Nepovažuju za moudré svěřovat do rukou řízení svého života komukoliv jinému než mně samotnému a upřímně - vrcholně postaveným politikům už vůbec ne. Podívejme se do historie, co všechno se už událo a bohužel - včetně toho špatného. Už mám prostě problém věřit předvolebním slibům a reklamě. Nic zázračného strany a hnutí nepřinesou. Musíme se snažit sami. Mám problém důvěřovat v systém, ve kterém vidím spíš faleš, intrikaření a pochybné kšeftaření. Nevím určitě, jestli k volbám půjdu anebo ne, zatím se stále přikláním k variantě, že ano, že tentokrát ještě k volbám půjdu, ale už je to s vědomím, že se účastním něčeho, co se mnou vnitřně příliš nerezonuje. Vím však, že do těchto voleb kandidují i takoví lidé, kterých si skutečně vážím. Kvůli nim stojí za to o té účasti uvažovat. Ale stále více cítím potřebu klást důraz na duševní hygienu. Televize má na lidskou mysl větší vliv, než se zdá a nejenom ona.
A já začínám mít pocit, že ohledně těchto záležitostí, o kterých píšu v tomto článku, se dostávám na rozcestí. Na volbě i nevolbě vidím svá pro a proti. Pravdou ovšem je, že pokud člověk tím jedním hlasem může zkusit něco ovlivnit, asi by to zkusit měl, aby svého rozhodnutí později třeba nelitoval. Ale i nevolba je volba. A pro mě je nevolba vzkaz - na tomto systému takto postaveném se podílet nebudu...
Doporučuji :
https://www.youtube.com/watch?v=WQg62XCXnrI
https://www.youtube.com/watch?v=4GyoyQGbvtk
https://www.youtube.com/watch?v=S1HX01aM7so
https://www.youtube.com/watch?v=Wu8Sm-IThJ8
https://www.youtube.com/watch?v=g1N5ModMtPI
https://www.youtube.com/watch?v=iRn-iLKZRFw
https://slovacky.denik.cz/zpravy-ze-sveta/liberland-diplomaticke-vztahy-20231228.html