Tenká hranice

Koho by ještě před dvěma lety napadlo, čeho všeho se svět v roce 2020 dočká. Jako blesk z čistého nebe tu máme omezení pohybu, nutnost nošení roušek, omezení cestování mezi státy, karantény, lockdown, zrušené či omezené hromadné akce, propad tržeb a tak dále. Restriktivní opatření proti šíření koronaviru. Omezení svobody ve jménu ochrany zdraví a lidských životů. Rozumím tomu. Co je cennějšího než lidský život?

Ve světě je pandemie viru covid-19. Vlády států nějakým způsobem reagují. Vznikají zákazy. Vznikají nařízení. A to taková, která by za normální situace neměla prakticky žádnou šanci na realizaci. Pandemie věci mění. Co bylo možné ještě v minulém roce, je v tom letošním už problém. Najednou jsou zavřená fitness centra, bazény, sauny, sportoviště, restaurace mají omezenou provozní dobu a tak dále... Nařízení vlády.

Měl jsem letos jít na dva koncerty, kde měl být poměrně vysoký počet návštěvníků. Odloženy. Jít jsem nemohl. Chtěl bych si v těchto dnech zajít do bazénu nebo do sauny. Nemohu. Být v hospodě po 20:00 hod. Nemohu. Nařízení vlády.

Vznikají ohromné ekonomické škody. Leckde se propouští zaměstnanci, ve svém okolí už takové případy znám. Jednu z mých oblíbených hospod zavřeli. Život na celé naší planetě se změnil. Ještě v lednu letošního roku jsem byl na pár akcích s velkým počtem účastníků, o pár měsíců později už bylo něco takového naprosto nemyslitelné a bohužel tento stav trvá dodnes. V relativně krátkém časovém úseku se naše možnosti volby výrazně zmenšily. Vznikla nějaká situace a naše svobody jsou rázem potlačovány, upozaďovány, přiškrcovány.

Zdraví a lidské životy by vždy měly být na prvním místě. Ale na druhé straně je nesporným faktem to, že se závažně zasahuje do práv lidí, byť rozumím (nebo se alespoň snažím rozumět) důvodům, proč se tomu tak děje. To by mělo být varující. Pohybujeme se po tenkém ledě. Letošní rok ukázal, že svoboda není samozřejmostí a že je nutné být neustále v bdělosti a ostražitosti. Je nutné pozorovat dění jak v ČR, tak i ve světě, přemýšlet dopředu a odhadovat co různé situace mohou přinést do budoucna. Sledovat jak dění na politické scéně, tak i na veřejné. Nebýt lhostejný. 

Existuje jeden úžasný citát, kterého bych se nikdy v praxi nechtěl dočkat. Autorem je údajně Johann Wolfgang von Goethe.

,,Kdo v demokracii spí, probudí se v diktatuře."