Úskalí výhry jackpotu
V červnu 2019 jsem se v novinách dočetl o tom, že jistý člověk v ČR vyhrál v loterii Eurojackpot 1,412 miliardy Kč. (tímto dotyčnému velmi gratuluji) Daleko více mě ale zaujalo, co jsem se dočetl dále. Podle článku na Novinkách údajně potom, co se tato událost dostala do veřejného prostoru, začali někteří lidé kontaktovat společnost Sazka, která za touto loterií stojí, aby byla tak laskava a dala jim kontakt na výherce. Pochopil jsem to tak, že někteří zřejmě chtěli znát i jeho identitu a neváhali kvůli tomu na pobočku Sazky přijít osobně. Ale i kdyby šlo jenom o kontakt na výherce, musím se přiznat, že mě to poněkud zarazilo...
Zkouším se vžít do role takového člověka a představit si, že bych si v médiích přečetl, že se na někoho usmálo štěstí a v loterii vyhrál pohádkový balík a že by mi to v hlavě začalo šrotovat. Snažím se přijít na to, v jakém rozpoložení bych musel být, abych se odvážil zajít osobně na pobočku té loterijní společnosti, někoho tam oslovit a požádat ho, aby mi dal kontakt na dotyčného výherce. Co bych mu pak psal? O co přesně bych ho žádal? O kolik bych ho žádal? Uchýlil bych se snad k nějakému citovému vydírání? Nemohu si pomoct, ale tohle je něco, co já si dost dobře neumím představit. Ve svém životě mám zatím štěstí a nikdy jsem v žádných závažných existenčních problémech nebyl, vím, že zejména aktuální situace je velmi závažná, chápu, pokud je na tom někdo opravdu špatně, za zeptání se nic nedá, ale i přesto... Já bych na tohle prostě odvahu neměl... jít osobně na pobočku a slídit tam nějaké informace... Výherce má plné právo si s těmi penězi udělat to, co sám uzná za vhodné. (v rámci legálních mantinelů samozřejmě, nebavím se tu o organizovaném zločinu, terorismu apod.) Pokud se rozhodne nedát nic na charitu, ok, je to sobecké, ale má na to právo. Pokud se rozhodne si všechny peníze nechat pro sebe a utrácet je podle svého a nepodělit se o svoji výhru s někým jiným, tak je to jeho plné právo. On se nemusí s nikým dělit. Může, ale nemusí. Možná drsné, ale reálné. Co s těmi penězi udělá, je čistě jeho věc.
Dalším problémem je, že spousta lidí takový náhlý příval peněz nedokáže unést ve svojí mysli a začnou dělat diplomaticky řečeno neuvážené kroky. Nerozvážně utrácejí za nesmysly, místo dobrých investic spíš nakupují pasiva, peníze rozdávají nebo půjčují. Spousta vypečených rádoby kamarádíčků čeká na svoji příležitost, aby svými manipulativními technikami něco z pokladu uloupli pro sebe. Supi se slétají. Když tak nad tím přemýšlím, není to úplně jednoduché být bohatý. Výjimkou nejsou ani tragické osudy. Bohužel. Získat bohatství je jedna věc, ale udržet si ho a být dobrým obchodníkem už tak jednoduché není. I proto tolik miluji knihy o osobním rozvoji nebo příběhy úspěšných lidí. Pro mě osobně je bohatnutí proces. Ne vždycky se všechno povede a osobně jsem se na tomto světě už několikrát setkal s tím, že někteří lidé naprosto bezskrupulózně neplní dohody a okrádají druhé. Miluji úryvek z knížky Nezkrotný bouřlivák - Petr Rada.
,,Jsem zvyklý, že když něco řeknu, tak to platí. Tak, jako to bylo dřív. Tehdy stačilo podat ruku a platilo to. Dané slovo byl zákon! Dnes to tak nefunguje a to mi hrozně vadí. Já vím, že když jsem šel do Příbrami, tak se spousta lidí divila vzhledem k tomu, jakou má Jarda Starka minulost, ale ať si každý říká, co chce. Já ho poznal jako ředitele klubu, my jsme se dohodli na podmínkách a já mu říkám : ,Jardo, tady je ruka.' A on na to: ,Petře, tady je ruka.' Jak jsme se dohodli, tak to bylo. A toho já si cením."
Ne vždycky se všechno povede. Vždy se můžeme poučit a pro příště dělat věci lépe. Kromě různých vychytrálků naštěstí existují i lidé, kteří chtějí druhým pomáhat při jejich cestě na vrchol a za lepším životem. Samotné knížky v mém životě stvořily zázraky a zrovna tak sledování určitých lidí na sociálních sítích nebo na YouTube. Strašně moc záleží na tom, jakým způsobem i komu věnujeme náš čas.
A jak říká jedno ze 6 pravidel úspěchů Arnolda Schwarzeneggera - Nebojte se selhání.
Don't be afraid to fail.